Historie plemene

Původ rhodéských ridgebacků je velice starodávný, první zmínky o psovi s obráceně rostoucí srstí na hřbetě pocházejí z Egypta zhruba 4000 let př. n.l. 

egyptianmurals

Jedna z prvních kreseb domestikovaného psa.

Náhled

Předek dnešních ridgebacků se objevuje v mnoha domorodých legendách. Je mezi nimi jedna, jež hovoří o věštbě, kterou vyřkl měsíc: „Pes roztrhá na kusy zajíce, protože zajíc způsobil, že lidé ztratili možnost být nesmrtelnými.“ Jiná pověst z buše vysvětluje, proč dávají lovci kosti z lopatky gazely z dosahu svých psů. Je to proto, že kdykoli se psovi podaří je ohryzat, lovec již nemá úspěch.

LEGENDA Z KMENE LAMBA

Lidé kmene Lamba (střední Bantu v severovýchodní Rhodesii a Belgickém Kongu) též vyprávějí o ridgebackově předkovi, původním psu, který se objevuje v mnoha lidových vyprávěních. Vypráví se zde o podstatě lovu, o neustálém ohni, o ničím nevyvolaném štěkotu, o touze po chybějící pochvale. V některých psích pověstech lidí kmene Lamba se objevují výhrady vůči chování člověka, protože pes je statečnější než člověk. Jedno přísloví říká: „Pojď zpět, můj malý pejsku, lovit můžeš každý den,“ což, jak se zdá, je totéž jako „zítra bude lépe“ nebo „nikdo neví, co zítřek přinese.“

LEGENDA Z KMENE ZULU

Mezi lidmi kmene Zulu v jižní Africe je láska ke psům větší než láska rodičovská. Tak jako v evropských legendách bývá pes proroctvím smrti, Zuluové vyprávějí, jak pes, který patřil královskému synovi, jednou náhle zazpíval: „Zpívej se mnou, můj otče, o svém jediném synovi.“

Když to lidé uslyšeli, věděli, že je to smuteční píseň a že králův mladý syn padl v boji.

Vypráví se také o zvyku, kdy se roztluče kost nejstaršího psa ve vesnici a udělá se z ní lék. Šaman provádí tento obřad tehdy, když ve vesnici propukne epidemie, protože lidé věří, že když postižený pozře lék z posvátného psa, bude žít tak dlouho jako onen úctyhodný pes, jehož kosti mu byly podány.

EVROPANÉ

Roku 1487 přistáli na místě Kapské kolonie Portugalci, stali se tak prvními Evropany, kteří hotentotské psy s pruhem opačně rostoucí srsti na hřbetě spatřili.

V roce 1505 popsal tohoto psa šenzi Angličan G. M. Theal, který se o něm zmínil jako o psu Hotentotů – sběračů plodů, chovatelů dobytka a lovců šelem z jihu Afriky z území dnešní Jihoafrické republiky a Namibie.

V roce 1648 přistáli v zálivu Table Bay Holanďané – Búrové* a založili zde Kapské město. Na tomto místě žili Hotentoti (též Khoisanové) se svými loveckými psi šenzi (Khoi-koi). Evropanům neunikly výborné vlastnosti těchto psů. Oproti evropským psům, které si s sebou dovezli, byli psi domorodého obyvatelstva vytrvalí a nepodléhali nemocem.

Bělochům se však hotentotští psi příliš nezamlouvali jako lovci lvů pro jejich vcelku malý vzrůst. A tak začalo křížení afrických psů šenzi s evropskými loveckými plemeny. Dnes již těžko vypátrat, které rasy byly do vznikajícího plemene (ridgeback) vkřížena. Nejčastěji se však hovoří o bloodhoundech, pointrech, teriérech, německých ohařích a retrievrech, uvádějí se i mastif, doga a chrti.

Výsledkem je bezpochyby skvělý pes, zvíře s divokou krví afrického kontinentu. Je to ridgeback, plemeno spřízněné s dingem a ostatními divokými psy Afriky a Austrálie.

* Výraz Búrové pochází z holandského slova Boer – Sedlák. Búrové nebo-li Afrikánci (novější označení používané až po Búrských válkách na přelomu 19. a 20. století) byli potomci holandských, francouzských a německých přistěhovalců v Jižní Africe. Původně se jednalo o potomky holandských, francouzských, německých a belgických protestantů, Kalvínových stoupenců, kteří během 17. a 18. století emigrovali z Evropy do Jižní Afriky. (Pozn.: Tato směsice přistěhovalců vytvořila vlastní dialekt, afrikánštinu, kterou dodnes hovoří velká část bílého obyvatelstva Jihoafrické republiky.)

Historie rhodézského ridgebacka říká, že tito psi byli vyšlechtěni Búry – jako první totiž začali křížit hotentotské psy s evropskými plemeny a dali tak počátek několikaletému procesu šlechtění, které má za vznik rasu rhodézský ridgeback jak ho známe dnes.

VÝJIMEČNÉ PLEMENO

Jako lovečtí psi, kteří používají k lovu především zrak, drží svou kořist v patřičných mezích, ale jejich ostrý čich je neocenitelný hlavně v buši. Ridgeback je schopen jít dvacet čtyři hodin bez vody, dovede ze sebe setřást nepříjemný hmyz a vydrží se pohybovat po hrubém terénu, stejně jako v nehostinném počasí. Je to statečný lovec ve vysoké trávě. Je též tichým a jemným lovcem pernaté zvěře. Jeho hrubá krátká srst ho chrání před klíšťaty. Kromě toho, že má ridgeback vynikající lovecký talent, je i výtečným hlídacím psem, hlavně v noci. (To proto, že je afričtí farmáři používali k ochraně spících stád.)

DR. DAVID LIVINGSTON

Dr. David Livingston byl skotským misionářem a známým africkým cestovatelem, který v letech 1852 až 1856 prošel jako první Afriku od západu na východ, prozkoumal řeku Zambezi, mimo jiné objevil Viktoriiny vodopády (dnes nazývané Mosioatunya) a také probádal prameny řeky Kongo.
Livingston napsal v roce 1875 knihu s názvem „Misionářské cesty v Jižní Africe“, v této knize je kresba, obsahující jedno z prvních vyobrazení psa s ridge. Samotný obrázek pochází z roku 1858 a je na něm vykresleno místo nedaleko jezera v Bostwaně, kde hotentotští lovci se psem s ridge obklopují mrtvého buvola. Vyobrazený pes patřil známému lovci Baldwinovi, který ho získal v Bloemfonteinu v Jižní Africe. Na kresbě (viz níže) jde vidět, že pes ještě nemá velikost a mohutnost ridgebacka, jak ho známe dnes.

PRONKRUGROVÉ

Již postarší misionář Charles Helm, si přibližně v roce 1875 z misijní výpravy od Mysu dobré naděje do tehdejší Rhodesie (dnes Zimbabwe) přivezl dva hotentotské psy, které dostal darem, tzv. pronkrugry – takto vznikající rasu nazývali Búrové, pruhu opačně rostoucí srsti říkali Pronk. (Místo, kde byli Helmovi tito psi věnovaní, je nepřesně určené: byl to buď častěji zmiňovaný Swellendam nebo Kimberley, jisté ale je, že se jednalo o oblast v jižní Africe.) Záznamy uvádějí, že se jednalo o dvě fenky s hrubou, šedočernou srstí pojmenované Powder a Lorna. Jednoho dne navštívil Helmovu misijní stanici farmář z Plumtree (město v Zimbabwe), úspěšný lovec šelem – Cornelius Van Rooyen.

Corneliovi neunikly výborné kvality a lovecké schopnosti obou fenek a oba psy si od Helma vypůjčil. Zkřížil je se svou smečkou (německá doga, pointer, deerhound, chrt, buldok, kolie, irský, erdelteriér, aj.). Následovala 35letá produkce psů s ridge, přičemž se kvality původních fen zachovaly. Výsledkem byl pes s vynikajícími fyzickými a loveckými vlastnostmi, s červenou srstí a přirozenou schopností štěkat na lvy. Corneliova smečka byla v rozlehlém okolí známá jako „Van Rooyen´s lion dogs“.

Poznámka: Ocasní problém moderního ridgebacka je přisuzován jeho buldočím předkům, hnědý nebo játrový čenich zase pointerům, obojí (a mnohem více) má původ v křížení Cornelia Van Rooyena. Přílišný vzhled mastifa je zase příčinou původního křížení evropských přistěhovalců (Búrů) s hotentotskými psi. Nikde totiž nestojí zmínka, že by Cornelius Van Rooyen choval ve své smečce mastify.

Několik známých lovců, jako například Hartley, Viljoen, Swartz, Jacobs nebo Selous, který byl nejslavnější, pracovalo v oblasti Mashonaland. Pro plemeno rhodézského ridgebacka byl ale nejdůležitější jiný muž. Lovec Cornelius van Rooyen.

LION-DOG CLUB

Náhled

V roce 1902 byl založen v Bulawayo, v Jižní Rhodésii, první Lion-Dog Club („Klub lvích psů“). Tato organizace však evidentně nebyla příliš aktivní.

FRANCIS RICHARD BARNES

I přestože byli Van Rooyen´s dogs široko daleko slavní, nepovažovalo se samotné plemeno za zvláštní. To změnil až Francis Richard Barnes.

F. R. Barnes se v roce 1910 přistěhoval na farmu Eskdale do vesničky Figtree (jižní Matabeland). O plemeno se velmi zajímal. V roce 1915 si koupil od Grahama Staceyho z Inzsia, svého prvního „lvího psa“ potomka z Rooyenova chovu, psa Dinga. Později přikoupil ještě fenku Judy a na své farmě založil slavnou chovatelskou stanici Eskdale Ridgebacks. Eskadle Jock, Leo a Eskdale Connie byli první známí psi z Barnovy stanice.

ROK 1922

Francis Richard Barnes se setkával s mnoha odlišnými zevnějšky lvích psů. Shledával psy různých velikostí, s rozličnými typy srsti a s mnoha barevnými varietami. Tato skutečnost jej přiměla udělat zásadní krok, stanovit standard plemene.

V roce 1922 shromáždil Francis Barnes několik chovatelů plemene do Bulawayo, kde se debatovalo o problémech odlišných exteriérů jednotlivých jedinců. Výsledkem bylo založení Rhodesian Ridgeback Clubu, ve kterém Barnes zaujal roli prezidenta. Posléze Barnes připravil okolo dvaceti psů z různých chovů pro výstavu v Bulawayo, kde porota chovatelů zapsala nejlepší rysy a znaky každého vystavovaného jednotlivce. Z těchto zápisů, ještě téhož roku vypracoval F. R. Barnes se členy Rhodesian Ridgeback Club (např. C. H. Edmonds a B. W. Durham) první oficiální standard plemene, jako vzor byl použit standard dalmatina.

Pozn.: Od prvního standardu z roku 1922 až do jeho dnešní podoby se příliš nezměnilo. Pouze strakaté zbarvení bylo vyloučeno z přijatelných barev a bílé stopy na hrudi byly omezeny na minimum.

ROK 1924

Organizace South African Kennel Union (Chovatelská unie jižní Afriky) v roce 1924 uznala rhodézského ridgebacka za oficiální plemeno.

Nejvýznačnějšími chovateli byli F. R. Barnes se svou chovatelskou stanicí Eskdale, dále paní M. L. Dicksonová s chovatelskou stanicí Drumbuck a pan T. Kedie Law s chovatelskou stanicí Avondale. Mnozí z dnešních ridgebacků mají předky právě v těchto chovatelských stanicích.

RHÓDÉZSKÝ RIDGEBACK V ČR

POČÁTEK

Za počátek chovu Rhodézských ridgebacků (dále jen RR) v České republice lze považovat import feny jménem Merigal’s Elanda, která byla do tehdejší Československé socialistické republiky dovezena ze Švýcarska (chovatelka Elizabeth Pestalozi) v srpnu roku 1987.

Fenu zakoupila chovatelská stanice ROPOTAMO, jejíž majitelkou je paní Viktorinová, a lze ji tedy považovat za zakladatelku chovu RR v tehdejším Československu. Tento import nebyl vůbec jednoduchý, protože v této době vládl v bývalé republice totalitní režim, který podobným zájmům, jako je chov psů nepřál ani v nejmenším. Dodnes se na tento import ve Švýcarsku pohlíží s nepochopením a to z jediného prostého důvodu; nynější majitel si pro štěně nepřijel osobně, ale získal jej zprostředkovaně. Je to však pouze důkaz toho, že komunistický totalismus se dotýkal úplně všeho; chov psů nevyjímaje.

MERIGAL´S ELANDA & TORHUSETS TAN TALLY

Po zdařilém importu vyvstal další problém, a to bylo spojení feny s nějakým vhodným partnerem, který se ovšem opět nacházel za tzv. železnou oponou. Tato fena nebyla totiž jenom první v České republice, ale byla též první v bývalém východním bloku.

S menší náhodou se podařilo dohodnout spojení s dánskou chovatelkou Lone Lorenzen (chovatelská stanice Torhusets), která se účastnila jedné mezinárodní výstavy psů v Brně a byla ochotná přivést krycího psa na půl cesty mezi svým bydlištěm a bydlištěm majitelky Elandy, paní Viktorinové. Tak došlo k historicky prvnímu vrhu RR v České republice ze spojení Merigal’s Elanda a Torhusets Tan Tally-ho.

KLUB CHOVATELŮ RHÓDÉZSKÝCH RIDGEBACKŮ BRNO

Z chovné stanice Torhusets k nám byla v roce 1989 importována další fena, měla hnědý nos a jmenovala se Peacock Rose.

Vzhledem k tomu, že plemeno nebylo v naší zemi dostatečně známé, nedošlo k jeho okamžité popularitě. Jak se zdá, oblíbenost ridgebacků vznikala velmi pomalu, ale o to rychleji se prosadila po tom, když se kynologická veřejnost v naší zemi obeznámila s mimořádnými vlastnostmi RR.

Po založení chovu vznikl další úkol; shromáždit nové majitele RR a založit klub. V tomto případě se tak stalo 21. 4. 1990. Klub má název Klub chovatelů Rhodéských ridgebacků Brno a z jeho původních zakladatelů jsou dodnes někteří v jeho vedení.

V názvu klubu se objevuje jméno města, ve kterém byl klub založen. Brno má totiž, co se kynologie týče, velmi bohatou historii. Konají se zde na místním výstavišti již více jak 30 let mezinárodní výstavy, posledních pět let jsou zde dvakrát ročně a v letech 1965 a 1990 zde byly výstavy světové.

Klub chovatelů Rhodéských ridgebacků Brno založilo sedm lidí a v dnešní době má již necelých 300 členů. Klub vyvíjí poměrně bohatou činnost. Dvakrát v roce provádí tzv. bonitaci, což je speciální posudek psa, na jehož základě je určitému jedinci umožněno zapojit se do chovu. Tato podmínka byla od roku 1994 rozšířena o povinnost prokázat se rtg. snímkem na dysplazii kyčelních kloubů. Klub rovněž pořádá dvakrát ročně klubovou výstavu s oceněním CAC a vydává 3x až 4x ročně klubový zpravodaj, ve kterém informuje své členy o klubové, ale i mimoklubové činnosti různých chovatelů.

První klubová výstava se konala v roce 1991 a zúčastnilo se jí jedenáct ridgebacků. Dnes se číslo přibližuje k stovce psů a s každým rokem se zvyšuje.

Klub je členem české národní kynologické organizace (ČMKU – Českomoravská kynologická unie), která je přímým členem FCI. Česká kynologie velmi utrpěla rozdělením původní Československé federativní republiky a dost těžkopádně se vrátila, tam kam svými kynologickými výsledky nesporně patří.

Mezi klubové záležitosti patří i fakt, že byl v naší republice založen ještě jeden klub RR se sídlem v Praze.

CHOVATELSKÁ STANICE ROPOTAMO ANEB POČÁTEK RIDGEBACKŮ U NÁS

Jak je výše uvedeno, první vrh (A) byl odchován roku 1989 v chovné stanici ROPOTAMO (majitelka paní Viktorinová). Z tohoto prvního vrhu byla založena další chovná stanice na feně Arwila Ropotamo, která získala titul Interšampion.

Druhý vrh Elandy (B) byl méně početný, ale vznikla z něho další chovná stanice RHODANA (majitelka paní Poláková).

Doposud nejúspěšnější vrh v ČR byl vrh (1992) Merigal’s Elandy ze spojení se psem Rivendell’s Reinhold the Red z amerického chovu; pod písmenem D, ze kterého vzniklo několik chovných stanic. Potomci z tohoto vrhu se stali platnými krycími psy a také velmi úspěšnými na výstavách i mimo ČR.

Jedním z nich je např. Dorian Ropotamo.

Dorian získal tituly Národní šampión České republiky, Rakouska, Polska a titul Interšampión a rovněž byl v těchto zemích použit k chovu.

Po vrhu D se RR stal v ČR natolik známým, že jeho populace rychle stoupla a čísla jedinů i chovatelských stanic se neustále zvyšují.

Neznámější chovné stanice v klubu a jejich majitelé:

ROPOTAMO – majitelka Viktorinová Martina

RHODANA – majitelka Poláková Marta

BOHEMIA CHECKO – majitelka Městková Iveta

SATANELA – majitelka Amasederová Sabina.

Do ČR jsou průběžně importováni další jedinci RR ze všech koutů světa a lze tedy doufat, že zdárně založený chov RR v ČR bude nadále kvalitní a možná i kvalitnější než doposud.