Zajímavosti

Spatřil jsem v jeho očích prchlivý výraz pobaveného pohrdání a jsem přesvědčen, že si psi v podstatě myslí, že lidé jsou blázni.

(John Steinbeck)

Homo kynologicus.

Hystorie:

Není přesně datovaná doba vzniku Homo kynologicus, ale vědci odhadují, že to bylo pravděpodobně v době, kdy došlo k domestikaci živočišného druhu Canis familiaris příslušníkem druhu Homo sapiens.

Charakteristické znaky a výskyt:

Člověk Kynologicus- kynolog je poměrně hojným podruhem člověka moudrého (Homosapiens). V současné době rozdíly mezi Homo sapiens a Homo kynologicus jsou nepatrné. Při bližším zkoumání, ale byly zjištěny jisté specifické znaky. Homo kynologicus se vyskytuje napříč společenským vrstvám a napříč vzděláním, dokonce i napříč kulturní a sociální antgropologii. Dá se říci, že je rovněž kosmopolit jako Homo sapienc. Setkáte se s ním na výstavách, svodech, bonitacích, coursingových závodech, agility, kynologických cvičištích a v přírodě. Kynologicus žije ve smečkách. Zřídka kdy jej zastihnete doma ve své noře.

Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologicusem jsou nepatrné. Významné odlišnosti zaznamenáváme především v oblečení. Kynologicus se nejčastěji vyskytuje v riflích, maskáčích, šusťákové soupravě v letním období kraťasy a botasky. Oblečení bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem a v jejich blízkosti pobíhá jeden či více jednotlivců druhů Canis familiaris. Ve společenském oděvu jej zastihnete velmi sporadicky (např. při výstavách), případně, když musí vylézt ze své nory k nezbytně nutné činnosti za účelem obstarání výživy. V jeho nepřirozeném oděvu a bez společnosti druhu canis femiliaris, jej lze rozlišit pouze tématem jeho hovorů. Sejdou-li se dvě ženy moudré, většinou spolu proberou nesnesitelného manžela a báječného milence, nebo naopak velmi dokonalého manžela a nadmíru nadané děti, Nemocnici v růžové zahradě a podobné seriály. Neopomenou si sdělit recepty z časopisu Žena a život, pochválit si nové řasy, prsa, nehty, vlasy či blůzku. Dvě samičky homo kynologicus spolu dovedou rovněž klábosit neúnavně celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je diametrálně rozdílný. Téma manžel úplně vynechají k vylepšování povahových, exteriérových a fyzických vlastností jim postačí příslušník druhu canis familiaris. O dětech se zmíní, jen pokud to tu druhou napadne se zeptat a opět rychle navážou řeč k příslušníkům canis famiiaris. Probrat receptury krmiv a vzájemně se shodnout, že ta fena co si jí paní Voříšková dovezla ze Švédska nestojí za ty peníze, jelikož je srmá na zadek, má reakci na střelbu, lenivá jak lenochod, dlouhé nebo krátké chlupy, nebo světlé oko. Nikdy však neopomenou vzpomenout své úspěchy ve výstavním či sportovním klání svých příslušníků canis femiliaris. Znají perfektně rodokmeny a výsledky psů svých přátel, ale nejsou schopné si vzpomenout, v kterém pak to semestru studují jejich vlastní děti.

Kynologicus je družný, hovorný, má smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K homo sapiens se chová nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení okamžitě tvrdě zaskočí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může být rozzuřený Homo kynologicus velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu, případně druhu Canis familiaris. K příslušníkům svého druhu je kynologicus velice přátelský, ochotně se podělí o potravu, nikoliv však o tituly na výstavě či sportovně kynologických kláních. Kynologicus rád fotografuje. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu, případně výkon svých jedinců canis familiaris. Tyto fotografují převážně ve výstavním postoji, obklopené získanými poháry, visící na rukávu, tančící kolem noh, v závodní výstroji či jiné sportovní aktivitě.

Způsob života:

Nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým pozemkem. Mnohdy je však kynologicus vzhledem ke svým finančním možnostem nucen žít i v oblastech hustě osídleným druhem Homo sapiens. Tehdy je však z pravidla nešťastný a flustrovaný, neboť okolní prostředí jej omezuje v jeho přirozených potřebách a touze po volnosti pohybu. Držení kynologicuse ve městě a na sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání. Obytné prostory kynologicuse rovněž vykazují charakteristické rysy. Většinou nemívají koberce, okna bez záclon, kožené či jinak omyvatelné sedací soupravy minimum nábytku a to z jednoho prostého důvodu, než kynologicus dokáže patřičně zvládnout své štěně, nepřeje si okousaný nábytek, kdy výška okusu odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně jako velikost stop na jeho ložním prádle. Navštíví–li kynologicuse průměrný příslušník člověka moudrého je šokován, uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na sedačce.

Ve všech obytných prostorách se vyskytují pískací hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti z buvolí kůže v různé fázi rozžvýkanosti. Pokud tomu tak není, je potřeba pohlédnout na domácí obuv kynologicuse, většinou bývá obut do absolutně rozdílných druhů papučí nejen barvou, velikosti, či tvaru a to pouze z toho důvodů, že kousací potřeby svého mladého spolubydlícího příslušníka rodu canis femiaris vyhodil a opomněl svému štěněti koupit nové. Přičemž canis femiliáris usoudil, že papuče Homo kylogicuse jsou stejně vhodné k ohlodávání jako buvolí kosti. Kynologicus, až tak na věcech nelpí a dokonce je rád, že i z rozlišných druhů přezůvek lze utvořit pár. Pokud obydlí kynologie má i svůj pozemek a sousedí s frekventovanou cestou, nese i on charakteristické rysy. Kolem oplocení vedou blátivé stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná drůbež ani žádné záhonky. Samostatnou kapitolou je dopravní prostředek kynologicuse. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi, nejlépe v kůži a všude se povalují vodítka, aportky, pešky či různé postroje. Auto je zřídka kdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti kynologicuse a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme obvykle smolepku s rodinným miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba představu o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynogicus žádnou zvláštní pozornost, neznamená pro něj nic jiného než prostředek vhodný k převozu z bodu A do bodu B. Kdy bod B je specifikován stupněm syndromu získané posedlosti canis femiliáris. (SZPCF)

Poznatky výzkumného ústavu:

Nejprve se naši vědci domnívali, že SZPCF je psychické povahy a jedná se o vážné narušení přenosu informací v mozku a výpadku paměti člověka moudrého. Avšak, poté co dva mladí výzkumníci našeho vědeckého ústavu při svém zkoumání náhle rozhodli stát se chovateli a vystavovateli, uvědomili jsme si, že se jedná o infekčního činitele. Naši epidemiologové určili stádia této choroby a pro ni typické symptomy.

1.

Myslíte si, že jakákoli výstava do vzdálenosti 300 km je hned za rohem. Jste rádi, že dostihy psů či mistrovský závod v coursingu se koná v Rakousku a nemusíte např. do Venezuely. Myslíte si, že se z Vás stane skrblík, pokud neutratíte ročně několik tisíc na výstavách či dojížděním na závody.

2.

Nejdůležitějším faktrorem při koupi auta, je pro Vás-kolik se do něj vejde psů, když chcete koupit dům, první věc, na kterou myslíte je – kolik psů nemůžete chovat na pozemku, účet za krmení pro psy je vyšší než účet za jídlo pro vaší rodinu, účet za veterináře je vyšší než vydáte za vlastního doktora, při přechodu frekventované silnice máte své děti připnuté na vodítku za opasek. Představa příjemně strávené dovolené je v cizině ve výstavním kruhu, nebo na nějakých závodech. Ročně za benzín vydáte víc než soused provozující autodopravu. Nemůžete si vzpomenout, jaké to bylo, když jste doma měli jenom jednoho psa.

3.

Vážné výpadky paměti způsobené touto chorobou. Ráno vstáváte a zjišťujete, že Vaše děti spí ve psím pelechu a canis femiliaris v posteli, v horším případě, jste své děti uzavřeli do kotce. Pamatujete si pouze rodokmen svých psů až do 5-tého kolene, ale neznáte toho cizího člověka, co Vám chodí po domě a otravuje Vaše psy, ukáže se, že je to váš manžel, či manželka. Jste tak dlouho na cestách po výstavách a závodech, že si nemůžete vzpomenout, kde bydlíte. Vaše rodina vám řekne „ buď my a nebo psi!“ a vy si vyberete psy…….

Dobře, ale existuje naděje. Zkoumáním nakažených osob SZPCF během našeho výzkumu jsme zjistili, že prozatím se SZPCF vždy zastavil na druhém stadiu, ale to je již chronické. Třetí stádium, je pouze náš odborný předpoklad, vzhledem k blízké podobě symptomů SZPCF s Aizhamrovou chorobou. Po rozloučení se s našimi dvěma nakaženými výzkumníky, jsme však byli nuceni projekt zkoumání SZPCF předčasně ukončit z obavy přenosu SZPCF na náš výzkumný ústav. Níže doposud zjištěné poznatky.

Vzhled- doposud ještě není stanoven standart.

Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají a chovají, avšak při bližším ohledání jsou patrné jisté rozdíly, samičky jsou většinou drobnější a mají tenčí hlas.

Srst: dělíme dle osrstění hlavy:

Naháči: – téměř bez srstí – nahá hlava, samice bez výskytu

Mecháči: -minimální porost, samice téměž bez výskytu

Krátkosrstí: – porost 2 cm

Středněsrstí:-vzácnější u samců, tzv.mikádo

Dlouhosrstí: – vzácnější u samců, dlouhá srst na hlavě zpravidla stažená do copu

Na rozdíl od samců se ještě neobjevila samička naháč. Barva osrstění hlavy- od světlé pšenice až po temně černou. Nikdy na jejich hlavě nenaleznete účes dle nejnovější módy na rozdíl od člověka moudrého. Po těle jsou však samci více ochlupení než samičky. Obojí pohlaví má krátce střižené nehty na rukou.

Postava:

Většinou bývá přímo úměrná k jeho příslušníkům canis femiliáris. Tedy Homo Kynologius šlachovitý většinou vybere canis femiliaris plemene loveckého. Robusnější jedinec plemeno pracovní, popř. robustnější plemeno lovecké. Štíhlý až éterický plemeno chrtí. Vyskytují se však i anomálie. U čistě společenských plemen není potvrzena přímá úměra s postavou homo kynologicuse, stejně tak u držitelů canis femiliaris neidentifikovatelného původu. Samci Homo Kynologicus jednoznačně tíhnou k větším a silnějším plemenům canis femiliaris. U samiček to není zadokumentováno, jdou napříč škále druhů canis femiliaris. Pokud však zahlédnete velkého silného samce Homo sapiens v obklopení trpasličích pudlů či čivavy, nejedná se o samce druhu Homo Kynologicus, jen je obětí zájmu své ženy Homo Kynologicus.

Potrava.

Vzhledem k vydatné fyzické činnosti kynologicuse by měla být bohatá na vitamíny, vápník, vlákninu a stopové prvky, avšak opak je pravdou. Tím, že se zřídka, kdy vyskytuje v místě svého bydliště, tak se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Ani doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňuje zejména finanční a časovou náročnost pokrmů. Když už je donucen uvařit, tak vaří ve velkém množství nejlépe na tři dny a jeho oblíbeným výtvorem jsou chlupaté knedlíky, tzv. betoňáky a to ze dvou pochopitelných důvodů.

Rozmnožování a vyhledávání partnera.

Samozřejmě nejtrvalejší vztahy jsou při spojení samička Homo kynologicius a samec Homo kynologicius. Samci jsou při tomto výběru velice striktní, nanejvýš si vyberou tvárnou samičku Homo sapiens a ve velice krátké době ji nakazí a až pak vstoupí do trvalého vztahu. Ovšem samičky homo kynologiciuse, až tak na tom čistém výběru druha nelpí.

Pakliže však samička Homo kynologicius má za životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka moudrého kynologicuse. Stojí to však spoustu času, energie a nervů, výsledek je vždy nejistý. Když si pak samička uvědomí, že to co jí doma po dvou nohách chodí a přes její veškerou snahu pořád ničemu nerozumí, nemá odlišný názor na výběr krycího psa (protože nemá žádný) bonitace je nemoc, Junior handling je prodej štěńat, displazie je plemeno a k tomu zabírá v posteli stejně místa jako irský vlkodav, nebo 20 čivav, sežere toho bezmála stejně, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem proč to neudělá, bývá často skutečnost, že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do vany, odhadl vadu jejího dopravního prostředku, upozornil na prošlou známku STK, popř. dolil motorový olej, fungoval, co by tažná síla při transportu výstavních potřeb, posekal zahradu a uklidil výkaly, jízdou na kole trénoval její závodící psy a v neposlední řadě podílel se na financování modelingové či sportovní kariéry jejího canis femilijaris. Ač to vypadá, že samec druhu homo sapiens je ve svazku s samičkou druhu homo kynologicus utlačován a nelze zde hovořit o domácím komfortu, přesto v tom to svazku přetrvává, jelikož jeho odměnou je volnost pohybu a myšlení. Což je nepostradatelné pro správný duševní rozvoj všech živočišných druhů. Samičky homo kynologicus jsou oproštění od touhy a zájmu samiček druhu homo sapiens snažit se přizpůsobit svého druha k obrazu svému, a to z jednoho prostého důvodu, že jejich úsilí by nebylo nikterak ohodnoceno a odměněno. Nelze svého druha předvést na zkouškách poslušnosti, povely: k noze, sedni, lehni, zůstaň, v před a dones – volno. Nelze ho vystavit ve výstavním kruhu a ohodnotit jeho krásu. Ba naopak, jsou tomu rády, jelikož si nepřejí, aby jejich druh byl objektem zájmu jiných samiček. Tudíž postrádají smysl jej cvičit.

Skutečnost, že rovněž děti nelze vystavovat, používat k aportování kachen, využívat k umělým honitbám, ani zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je to důvod proč samičky kynologiciuse mají jedno, maximálně dvě mláďata a když tak v co jak nejkratší možné době za sebou. Tzv. vyprat prádlo z jedné vody. Přičemž matka Homo kynologicius zpočátku mládě bezvýhradně chrání, postupem času s láskou, ale jasně a zřetelně vychovává a vštěpuje mu lásku ke všemu živému a přírodě, v myslivecké kynologii odvíčkování-nasměrování. Přivede ho do své smečky kinologicus a je zaděláno na perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostl dokonalý Homo kynologicus.

Pakliže Homo kynologicus zvládne představy o poslušnosti svého canis feamiliaris ve společnosti, je odhodlám s ním vstoupit kamkoli, jelikož je ochoten a schopen považovat příslušníka canis femiliaris za sobě rovného.

IMG_1956

IMG_1959

Vzápětí však podlehne depresi, jelikož nemá, co by na svém canis femiliaris vylepšil.

Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají „normální lidé“ pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním Homo kynologicuse vyhubit a vytlačit na okraj společnosti. Navzdory jejich snahám není Homo Kynologicus ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokáží rozmnožovat také nepohlavně, a to nákazou, k ní může dojít kdykoli. Největší ohniska nákazy jsou na kynologických akcích. Pokud se ve Vaší blízkosti vyskytuje člověk, vykazující znaky výše popsané a vy jste nepodlehli pokušení pořídit si příslušníka druhu canis femiliaris, můžete být v klidu, proti jeho nákaze jste imunní. Dávejte si však pozor na své děti a mládež, nejohroženější skupina a k nákaze může dojít kdykoli, i když jsou Vámi protikynologicky naočkované.

Zkoumáním však byla prokázána ještě jedna anomálie, i když člověk moudrý o sobě prohlašuje, že s příslušníkem druhu canis femiliaris nemá v podstatě nic společného je daleko více ovládán pudově, což je vlastní právě canis femiliaris. Možná je to proto, že je příliš zaměstnán pouze svou osobou a svými potřebami a neumí ovládat ani zkrotit svůj vlastní pud, natož pak příslušníka druhu canis femiliaris.

Nejlepší na psu je to, že i když se člověk chová jako naprostý blázen, nejenže ho pes nepokárá, ale dokonce se k němu s radostí přidá.

(Samuel Butler)

 Čerpáno : – z časopisu Svět psů 10/99, článek Ing. I.Lukešové

– o životní zkušenosti

– poznatky výzkumného ústavu?                                                                                                      ŠŠ-NN