Smutná stránka chovatelství se otevře vždy s odchodem našeho přitele a pokud nás zastihne rána z čistého nebe, je to až paralizující – jak bolest dusí.
Frank Bohemia Gold
Čest, loajálnost a čisté srdce, to byl náš přítel a ochránce Frank.
24.11.2008-24.1.2014
BIS,BOB, 3xCAC, res.CAC, res. CAJC, 5xKV
Odešel jsi, ale jemnost své silné a ušlechtilé duše jsi nám zanechal.
Ve vzpomínkách.
Pamatuji si přesně ten den, kdy jsem jela k MUDr. Vopáskové kouknout na štěňátka. Ona si sedla a štěňátka k ní přiběhla, chtěla jí olíznou tvář. Převalovala se jeden přes druhého. Frenky se zvedl, obešel ji ze zadu a pěkně v klidečku, aniž by se s někým přetahoval, cumlal její ucho. Pak jsem si sedla já a Frenky příšel, olíznul mě. Už tehdy jsem v jeho očích viděla velkou hloubku a klid, zahřálo mne u srdce. Byl však zadaný měl jít k nějakému hasičovi a měl být povoláním psí záchranář. Jiné štěně jsem, ale nechtěla.
„Alespoň si tě vyfotím.“ Už jako malinký tak nějak hrdě držel hlavičku.
Možná osud tomu chtěl a hasič Frenkyho odřekl, polámal si obě nohy a štěnátko by nezvládl. Okamžitě jsem se rozjela, paní Vopásková mi ještě dlouho povídala, co vše je potřeba, aby dobře prospíval…
Viděla jsem v jejích očích otázku: „zvládneš to?“
Já jsem očkem pokukovala po štěňatech, zůstali už jen tři. Dva pašáci vytahovali malé polínko u krbu, Frenky ležel. Najednou se začali o polínko přetahovat. Frenky vstal, koukal na ně a obcházel je. Řekla jsem si: „No, jestli ty nebudeš trošku bulínek.“Najednou se štěńata začaly o polínko rvát, polínko upadlo, Frenky přiskočil a polínko jim ukrad. Schoval se pod postel, kde si jej spokojeně žmoulal.
„Jo, to je ono, ty jsi Frenky Fiškula.“
Paní Vopásková vstala, předala mi Franka, knihu od Ann Chamberlainové, kousíček dečky od maminky, granulky na které byl zvyklý a se slzami v očích mi sdělila, že si beru její srdeční záležitost.
Vzala jsem si Franka a sdělila: „ nebojte, už i má.“
Přijela jsem domů, otevřela knihu a její vlastní rukou tam bylo vypsáno motto: „ na psech obdivuji jejich skvělý čich, nádhernou postavu, či vytrvalý běh. To jsou úžasné, ale nepodstatné maličkosti. Jejich největším nadáním je totiž jejich schopnost vyléčit lidské srdce….“
Frank se uvelebil v křesle a já mu řekla: „ Tak Freňásku, opět mi nastal čas sestoupit z vrcholku vývojového žebříčku o několik stupňů níže až k tobě. Jsi společenský tvor stejně jako já a vím, že jsi schopen a ochoten mne považovat za příslušníka svého druhu. Neboj, budu se snažit přizpůsobit tvému chápání a tvým potřebám. Do doby pohlavní dospělosti budu tvoje máma.“
Frenky na mne koukal a nekonal se žádný stesk po mamince a sourozencích. Tím, že se mnou navázal a udržel oční kontakt, jsme si v podstatě plácli.
Překvapila mne však ta rychlost uzavření našeho spojenectví.
Že nebude žádná srágorka, jsem poznala, když za nedlouho poté co jsem jej přivezla, vyšplhal po točitých, otevřených schodech do ložnice-jako by lezl po žebříku.
V noci jsem ucítila tíhu na prsou a nějaké slintání, otevřela jsem oči a na hrudi mi stál Frank, jak jsem se na něj podívala, samým štěstím začal čůrat a k mému překvapení, čůral mi přímo do obličeje.
Po prvotním šoku a ač jsem byla přesvědčena, že psi do postele nepatří. Nezbylo něž zkonstatovat- Frajer. A od té doby malý paličatý Frank zaujal na trvalo své zasloužené místo po mém pravém boku.
Frank si od cizího nikdy nevzal pamlsek. Existuje jedno přísloví: „ Zkus krmit vlka čím chceš, stejně bude koukat k lesu.“ Neučila jsem ho to. Nebyl prostě typ prodejného psa.
Vyhnal 4 příslušníky cizího etnika z našeho pozemku, aniž by se jich jen dotknul. Počkal ,až za sebou zavřou bránu a pak jí málem vyvrátil z pantů.
Sestra nemohla nařezat svému synovi, postavil se mezi ně, na švigru hrčel a malého slimpal. Děti opravdu miloval, ale i štěňata a rád si s nimi hrál.
Zbrzdil kousáním do duše kola malinkou holčičku, která se zrovna učila jezdit a řítila se polní cestou lemovanou křovím přímo na hlavní silnici. „Jak jsi ho to naučila?“ Zněla otázka otce děvčiny. Jen jsem se zmohla na odpověď: „To se naučit nedá.“ Uměl mne zbrzdit na kole, kousáním do duše, např. když chtěl čůrat, znal povel stůj. Jediné co neznal, byl náš rádoby sprint a naprosto zoufalý řev. Vyhodnotil situaci sám. Myslím, že i hasič by protáhl obličej.
Ale nesnášela jsem na něm, jeho Bloodhouní paličatosti-abych přiblížila.
Jeden známý měl krásného Bloodhouna Gastona, vycvičeného na barvu. Za manželku měl malinkou, subtilní až éterickou, krásnou ženu. Gastonka občas venčila. Jenže ejhle, jednou procházeli kolem chatrného dřevěného plotu, kde bydlela háravá feňulka. Milý Gastonek zbystřil, zavětřil, udělal tři kroky zpět, sklonil hlavu a rozhodl se chatrným dřevěným plotkem projít. Samozřejmě, že prošel. To, že s sebou vláčí i paničku, vůbec nezaregistroval.
Na výstavě KCHRR – Frank věděl, kde je schovaná háravka, a při vystavování v páru, jsem nebyla schopna před očima všech si ani pro ten pohár dojít. Obmotaná vodítky obou psů. On prostě půjde jinde, vždyť jí zná a ještě k tomu miluje a zblbnul mi i madičkou Ashley.
Týden před tím jsme vyhráli na výstavě v Opavě 3 nejkrásnější pár všech plemen.
Jó, hold člověk míní a pes mění.
A byly taktéž chvíle, hodiny a dny, kdy dokázal být strašně smutný. Vylízal se ze škaredého a zákeřného útoku středoasijským pasteveckým psem, přes díru v plotě a bez předchozího upozornění, jej ta obluda držela a svírala čelisti. Naštěstí jsem našla klacek a vrazila jí ho přímo do tlamy. Frank měl po celém boku odražené svalstvo od žeber-28 stehů, 3 drenážní trubice. Ten beznadějný pocit, že Vás něco škube, pořádně nevíte ani co a nemůžete se nijak bránit, bych nechtěla zažít. Bezprostředně po útoku se Frank rozhodl převzít zodpovědnost sám za sebe, myslím, že na chvíli ztratil ve mně důvěru. Ale taktéž jsem i já ztratila důvěru v jeho chování při střetnutí se psem. Chtělo to čas, poměrně dost času. Zastavila jsem vše, zkoušky, výstavy, coursing. Dobré bylo, že menších drzých psů si nevšímal, maximálně je počůral. A víte, kdo nám nejvíce pomohl? Né, cvičiště, tam jsem docílila projevu leklé ryby, pes který naprosto rezignoval. Pomohli toulaví psi. V mých očích to jsou machři a přeborníci v interaktivním chování psů. Jako by mu ve chvilce napětí sdělili: „já, vím, že ti nejsem sympatický, už jenom proto, že jsem pes a né fena, ale nejsem zde pro tvé sympatie a ani nemám chuť se bít, potřebuji a chci jen kolem tebe projít.“ Pochopil, že nemá smysl hned očekávat útok, už při sebemenším náznaku nesympatie a okamžite vyžadovat uznání. A za to, že dokázal znovu najít svůj až filozofický nadhled hrdého psa, navrátila se mu jeho vrozená jiskra, jistota a bezprostřednost si jej cením nejvíce. Opět jsme se mohli účastnit s ostatními loveckými psy vyhánění zvěře z luk a polí před sekáním. Dodělat coursingovou licenci a bezproblémově ukázat dalším psům pouze svůj zadek, aniž by je vnímal. Na rok 2014 jsem toho měla naplánovaného hodně a s Frankem nestila už nic. (Zřejmě torze v průběhu noci, neměla jsem sílu nechat ho pitvat, nikdy krom napadení neměl žádný zdravotní problém. Našla jsem sílu jen kopat hrobeček v zmrzlé zemi).
Ve svém životě jsi mi ukázal naprosto vše, co jsem o plemeni rhodéský ridgebak četla a chtěla očekávat, mrzí mne však jediné, že jsi mi nedal možnost zahlédnout tvé šediny.
Nastavils však vysokou laťku k hodnocení povahových a fyzických vlastností RR.
Díky za předání tvého výchovného vzorce Ashley.
navždy Gold Frank Bohemia.
